Elektrospinning je populární metoda výroby nanovláken, která využívá při výrobě vysokého napětí o velikosti několika desítek kV.

V roce 1964 britský vědec Geoffrey Ingram Talyor zkoumal roztoky tekutin a jejich chování, když jsou vystaveny vysokému napětí. Taylor nabral roztok do jehly a pozoroval, jak se bude chovat kapka na špičce jehly vystavená vysokému napětí. Kapka se stupňujícím napětím měnila tvar, až dosáhla tvaru kužele a v momentě, kdy napětí dosáhlo kritické hranice, tak ze špičky tohoto kužele vytrysklo vlákno. Tento jev byl pojmenován po svém objeviteli a je tedy znám jako Taylorův kužel. U roztoků se vlákno nadále rozpadá v elektrickém poli na malé částečky (jev zvaný elektrospraying), v případě tekutých polymerů se vlákno nerozpadá na drobné částečky, ale natahuje se.

Tento jev je základem elektrospinningu. Vlákno z polymeru, které takto vznikne ze špičky kužele, se v elektrickém poli začne natahovat a tím zároveň i zužovat, až se vlákno zúží natolik, že dosáhne nanorozměrů. Toto vlákno poté dopadne na sběrnou desku, kde se s ním může nadále pracovat. Důležitou dovedností při výrobě nanovláken elektrospinningovou metodou je kontrola elektrického napětí a jeho vlivu na roztok polymeru a to je závislé na mnoha faktorech včetně parametrů výrobního stroje.